Michal Berg je známý podnikatel a politik z Valašska. Náruživý běžec a jeden z Veřejných mužů roku 2015. Pro Suchej únor se rozpovídal o svém umírněném vztahu k alkoholu, který si musí ustát v kraji, kde má skoro každá rodina vlastní palírnu.

Jaký je Váš vztah k alkoholu? Zažil jste někdy životní období, kdy jste pil víc, než bylo zapotřebí?

Můj vztah k alkoholu se vyvíjí směrem ke stále nižší konzumaci. Člověk si snaží z mnoha jiných směrů zachovat tělo funkční a to se ukazuje jako marná snaha, pokud to neguje nadměrnou konzumací alkoholu. Naštěstí jsem nikdy neměl potřebu řešit krizové osobní situace alkoholem, ale je to samozřejmě otázka pohledu a určitě by se našly situace, kdy by rozumný člověk při pohledu zpět trochu přibrzdil.  Nikdy jsem to ale nepovažoval za věc, kterou bych měl v rámci vlastní osobnosti řešit.

Muži toho vypijí v průměru asi 3x tolik co ženy. Čím si myslíte, že to je?

Nedokážu se na to podívat objektivně, spíš intuitivně. Muži mají obvykle více příležitostí, protože jejich socializace je s alkoholem spojena více, stejně tak toho více vydrží a samozřejmě v tradičním pojetí je v naší kultuře přijatelné, aby muž ráno vyspával kocovinu, zatímco u ženy se předpokládá, že vstane k dětem a postará se o ně, což je logicky s kocovinou náročnější.

Jak ovlivnil Váš vztah k alkoholu otec a jiné mužské vzory ve vašem okolí?

Je to paradoxní, ale můj vliv je exaktně vyjádřitelný směrem od matky. Ona totiž celý život pracuje v psychiatrické léčebně, což znamená že už od dětství jsme měli doma pravidelně jako téma nejrůznější případy alkoholiků či drogově závislých. Nejčastěji pak s přídavkem „byl to takový šikovný kluk, tak starý jako ty“ – což v člověku podvědomě asi vybudovalo jistý druh ostražitosti.

Co podle Vás alkohol lidem dává, a co jim naopak bere? V čem je jeho největší nebezpečí?

Cca před pěti šesti lety se mí přátelé začali více zajímat o vinařství a obecně většina z nich, pokud alkohol konzumují, preferuje vinnou kulturu. Což je na jednu stranu relativně „bezpečné“ prostředí, protože nejde často jen o tu samotnou konzumaci a snahu se opít, ale je s tím spojeno povídání o víně, výlety do sklepů nebo celá oblast vinné turistiky. Na druhou stranu, na rozdíl od toho, když člověk sedí v zakouřené hospodě a pivo prokládá panáky, tak si u toho vinného prostředí, na vymazlených degustacích a bodrých koštech ve sklepích, to riziko uvědomuje asi méně, protože celé to prostředí je kulturnější a člověku připadá, že vlastně pije méně. Což v mnoha případech není pravda a i lidé, kteří dávají přednost „jen kvalitnímu vínu“, tak mohou mít s alkoholem problémy. Největší riziko tedy vidím v tom, co mám sám rád, tedy v trochu zavádějícím pocitu z toho, že člověk pije „jen“ víno.

Alkohol člověku bere fyzickou odolnost, a následně i psychické jistoty. Což ale asi zjistí každý, kdo se po třicítce snaží o celonoční tah a zjistí, že už to není „jako za mlada“. Bohužel to „za mlada“ je často výrazně dříve, než by bylo vhodné. Pokud bych někam zaměřil svoji pozornost jako politik, tak na konzumaci alkoholu dětmi a celkovou přijatelnost tohoto jevu v naší společnosti, kterou považuji za největší riziko.

Proč se vůbec podle Vás v naší zemi tolik pije? Přál byste si střízlivější Česko? Jak se toho dá dosáhnout? 

V naší zemi se pije dost, ale jsou regiony, kde se pije ještě více. Na Valašsko jsem přišel s relativně nízkými zkušenostmi s tvrdým alkoholem, ale místní kultura člověka naučí. Slivovice je tady součástí identity a o to víc tento region považuji za rizikový. Ne nadarmo ukazují statistiky, že nejvíce nehod pod vlivem alkoholu se odehraje v okresech Vsetín a Zlín. Udržet si odstup od alkoholu, zejména tvrdého, považuji na Valašsku za velmi složité a za zdroj mnoha problémů. Stejně jako mají Valaši mnoho pozitivních vlastností, jako např. vřelý vztah k lidové hudbě nebo schopnost si poradit i ve ztížených podmínkách valašských hor, tak mají některé negativní vlastnosti a větší sklon k toleranci alkoholu patří mezi ně. Skoro v každé valašské rodině se traduje nějaký tragický příběh, ve kterém na alkoholu závislý strýc prohrál v kartách svůj grunt nebo mlátil své děti, ať už ze vzdálené nebo blízké minulosti. Skoro každá rodina zde přitom pálí svoji vlastní slivovici a tento zvyk se předává z generace na generaci, takže je to složité z tohoto kolotoče vypadnout – obvykle se to podaří jen těm, kdo se odstěhují za prací mimo Valašsko.Myslím ale že i tady se nakonec z nadměrného pití alkoholu jednou stane obecně vnímaná nepřijatelnost a množství vypitého alkoholu klesne. Já jako přistěhovalec ze Sudet do toho ale pravověrným rodovým Valachům určitě nebudu chtít mluvit, na to musí přijít sami ;).

Jaký důvod potřebujete k tomu, abyste si dal panáka? (pokud vůbec…) Zažil jste v posledním roce nějaký moment, který by si panáka zasloužil?

Nepamatuji si, kdy jsem si dal naposledy jiného panáka než „zelenou“. A tu jsme si dali na oslavu volebního úspěchu v komunálních volbách 2014 a možná ještě jednou nebo dvakrát potom. Snažím se vyhýbat i těm slivovicím „na zahřátí“, nebo “ na vypálení červa“, které jsou jinak v průběhu valašské zimy na denním pořádku.

Rád sportujete. Jak vnímáte alkoholové eskapády některých sportovců? 

Snažím se udržovat nějakou kondici zejména běháním, a s kocovinou se běhá fakt špatně. Na druhou stranu, i sportovci jsou jen lidé a podíl lidí s problémovým vztahem k alkoholu u nich asi není jiný než v jiných profesích, které s sebou nesou velké vypětí, slávu a velké peníze. Myslím že je třeba, aby trenéři a další lidé, kteří se pohybují v prostředí mladých sportovců, dokázali včas odchytit a vytipovat potenciálně problematické typy a řešit s nimi tu situaci včas. V tomto směru si myslím, že asi také má před sebou české sportovní prostředí ještě dost práce. A nejen sportovní prostředí, ale i pedagogické. Vždyť kolik z nás si pamatuje, že nejrůznější lyžáky a školní výlety brali mnozí učitelé na střední škole také jako příležitost k tomu, udělat si výjezdní večírek s kolegy.

Co byste vzkázal účastníkům akce Suchej únor?

Pro ty moravské a slezské zájemce, kteří o této výzvě uvažují, bych měl vzkaz, aby se nenechali odradit nelibozvučně znějícím hovorovým názvem a zkusili se přidat. A ostatním, aby se zkusili nevyhýbat všem běžným činnostem, při kterých se alkohol pije. Takový „straight edge“ punkový koncert je často úplně jiný zážitek, než když má člověk v sobě tři piva. A obecně všem: fakt pijte míň.